Na náměstí Zócalo tančí každý den indiáni. Muži jsou ozdobeni čelenkami z barevných per, mají nahou hruď, na nohou chřestítka. Indiáni tančí za zvuku bubnů. Je to jednotvárné, nepřetržité, nesmírně dynamické. Tanec je vysilující, tanečníci, staří i mladí, muži i ženy, jsou zaliti potem, ale nepřestávají.
Kromě tance provozují indiáni různé obřady, například šaman okuřuje zájemce kadidlem. Dělá to rychle, přitom něco odříkává, člověka se dotýká, jako by ho chtěl léčit nebo hypnotizovat. Když skončí, jde ošetřený člověk s indiány tancovat.
Aztécký tanec je jedním z největších kulturních dědictví původních obyvatel centrálního Mexika. Tento tanec v sobě ukrývá tisíce let zkušeností zručných zemědělců i odhodlaných válečníků. Je to tanec s pohnutou historií. Tanec, v němž byly uchovány poslední poklady podivuhodné pradávné civilizace, jinak téměř dokonale zničené pod nadvládou Španělů.